To je pohoda

Co Tě nezabije, to se Tě pokusí zabít znovu...

Tatínkovy holčičky

Dlouhá léta jsme si byli všichni rovni. Tedy skoro. Dcery okresních tajemníků, komunisty dosazených ředitelů továren, nomenklaturních kádrů a vysokých důstojníků všeho druhu, byly vždy jaksi vyjímečné. V divokých devadesátých letech po revoluci se ovšem tento fenomén rozšířil i na holčičky bohatých tatínků.

Mohl jsem se osobně seznámit s řadou takových tatínkových holčiček, jenž jsou poznamenány úspěchem tatínkových peněz, a užívajících si směsi volné výchovy způsobené vytížeností rodičů a opojnou mocí peněz, které se jim dostává.
Je zajímavé, kolik tatínků je natolik úspěšných, že mohou svým dcerám dopřát pocit nadřazenosti a pocitu, že tatínek jim vždy pomůže. Je také zajímavé, že tenhle pocit se nejčastěji dostavuje u dívek, které stav blahobytu zastihne v pozdním dětství a pubertě. Tatínkové pak své dcery zahrnují všemožnými pozornostmi, výhodami, penězi, cestováním, zkrátka vším co mohou a co je jím blízké. Samo sebou tak v nich od mládí pěstují pocit jejich výlučnosti.

Ale to vše není zadarmo. Tatínkové pak očekávají od svých dcer vděčnost a také poslušnost. Vždyť přece jim má být dcera patřičně vděčná, když to s ní myslí tak dobře.

Potkal jsem takových dcer celou řadu. Tatínkové měli různé obchodní aktivity. Jeden vlastnil několik hotelů, druhý měl největší moravský velkoobchod s ovocem a zeleninou, třetí vlastnil továrnu na zbrojní součásti, čtvrtý se zabýval zahraničním obchodem, pátý zase stavební firmu, šestý vybudoval cestovní kancelář, sedmý vlastnil lukrativní pozemky u Brněnské přehrady. Tak jako každý z tátů byl jiný, tak i jejich dcery byly každá jiná. Přesto se ale u nich daly vytipovat stejné charakterové znaky.

Prakticky všechny holčičky svým otcům podléhaly. Byl zvyklé poslouchat a nutnost poslouchat si sem tam kompenzovaly drobnější či velkou rebélií, po které se opět vrátily do role poslušné holčičky. Ani jedna z tátových holčiček, nebyla spokojená v osobním životě. Všechny byly rozvedené, nebo s manželem nežily, dvě se nevdaly nikdy. Příčina byla dána v jejich složitém vztahu s otcem. Manželé, či partneři byli poměřování otci svých partnerek a samotné partnerky vyžadovaly od svých mužů to, co dostávaly od svých otců. Tedy zajištění a zároveň možnost si vést své rebélie a také ujišťování, jak vyjímečné jsou..

Zajímavou vlastností byla jistá citová chladnost všech holčiček, neangažovanost a velká míra přesvědčení, že partner jim musí nadbíhat, protože ony jsou přece ty vyjímečné. V tom je asi utvrzovalo chování otců.
Nástin všech problémů, vycházející z těchto vztahů, zde záměrně zjednodušuji. Důkladná analýza by vyžadovala popis kazuistiky každé rodiny zvlášť. Faktem ale zůstává, že tatínkovi holčičky, nebyly spokojené s tím co se dělo kolem nich, ale sami neuměly a nechtěly se aktivně postarat o sebe, o své děti. Zvláštním znamením všech pak bylo to, že prakticky všechny dělaly muže kolem sebe nešťastné. A to tak, že v jednom případě partner jedné z holčiček spáchal sebevraždu.

Žádné z holčiček však nebyla do vínku dána schopnost upřímně se kát a umět přiznat nějaké selhání. Naopak všechny měly excelentně vyvinutou schopnost říkat co muži chtějí slyšet a doprovodit to i lehce lísavým chováním. Bohužel neupřímným. Neupřímnost tak byla jejich přirozenost. Byla v nich tak hluboce zakořeněna, že nedokázaly být upřímné ani sami k sobě.

Zato jejich smysl pro krásu je velmi dobře vyvinut. Nejen že velmi dbají na to jak vypadají, co nosí atp. ale navíc si i své partnery často vybírají především podle toho, zda splňují vysoké estetické nároky. Zkrátka není jim cizí poměrně značná dávka povrchnosti.
Chyba otců, dá se říct. Tomáš Novák ve své knize o vztazích dcer a otců uvádí, že právě vztah otce k dceři a jeho moudrost, je důležitá proto, zda ji umožní a pomůže se osamostatnit a přetrhat pouta a žít samostatný život. Jenže bohatí a úspěšní otcové mají v sobě přirozený predátorský instinkt, touhu po moci a snahu vše kolem sebe si podmaňovat. Pak je ovšem těžké, nechat dcery, aby patřily nějakému jinému muži.

Plzák ve svých knihách uvádí několik kategorií zakázaných žen. Nepamatuji se přesně, zda lze v jeho klasifikaci najít také tatínkovy holčičky, ale v každém případě doporučuji všem mužům, aby se těmto ženám vyhýbali. Hned po hysterkách, bych je zařadil na druhé místo ve skupině nebezpečných partnerek.

Ono se to ale velmi dobře radí. Stejně jako v případě hysterek, jsou i tatínkovy holčičky totiž zpočátku velmi přitažlivé a dlouhou dobu umí své pravé já skrývat.

Proto přeji všem mužům chladnou hlavu, dobrou ruku a otevřené srdce při výběru svých partnerek.

09.01.2019 20:19:29



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se