To je pohoda

Co Tě nezabije, to se Tě pokusí zabít znovu...

Večerní sněžení

Na to včerejší sněžení jsem se těšil jako malý kluk.
Sledoval jsem celý den teploměr i meteorologický radar a pořád čekal, kdy už to přijde. A ono to přišlo. Intenzita sice zdaleka nedosáhla mého očekávání, ale sněžení to bylo. Dokonce za pár hodin spadlo tolik vloček, že obecní údržba poslala do naší ulice traktor s pluhem. Musel jsem to všechno sledovat ...

... tak krásné chumelilo. Díval jsem se do pouliční lampy a sledoval vločky jak se vznášely ve vzduchu. Byly tak lehké že snad ani nepadaly na zem. Klesaly a stoupaly, možná se navzájem í honily. Sem tam mi nějaká přistála na nose. Zastudila a proměnila se v kapičku vody. Ostatní vločky nakonec přistály na zemi, na svých kamarádkách. Vytvářely třpytící se koberec jehož čistota a zranitelnost byla spíš přeludem než realitou... bílý nadýchaný koberec plný malých pichlavých hvězdiček.

A dnes to vše roztálo. Z nádherných vloček staly se nacucané krystaly vody, které se vpíjely do země. Třpytící se koberec před očima mizel a stávala se z něj mazlavá břečka. Z té nádhery se stalo něco, co jsem chtěl, aby rychle zmizelo.

05.01.2019 17:45:29



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se